Když jsme se se Sjerpem tak nějak bavili o klipu, nejdřív jen obecně jako nějakou vizualizaci k některé z písní jeho nového alba Warsickle 2012, neměl jsem vůbec představu co a jak bych měl dělat. Zálusk jsem měl na Code 2012, což je titulní píseň alba. Má poměrně jasný text a přitažlivý rytmus, nebo tempo, které by mohlo dobře splynout s případným vizuálním doprovodem. To ale Sjerp svěřit nechtěl, už měl vlastní představu o klipu, kterou bych asi neměl vytrubovat. Nicméně určil skladbu Jump the Pain. Tam jsem zezačátku vůbec netušil co a jak. Poslouchal jsem jí dokola asi stokrát, až jsem si jí spojil s naším někdejším rozhovorem o bulváru a společnosti, o nekonečných seriálech ale především o závisloti na nich. Sice jsme pak pokračovali dál a dostali se až ke konci světa, ale tolik už jsem nepoužil. To je to , co bych rád vyjádřil a jelikož jsem tedy věděl, že v tomhle jsme na jedné vlně, začal jsem připravovat koncept společnosti naprosto závislé na televizi a bulváru. Jen tak hnijících na pohovkách před obrazovkou. V textu písně se mi stala oporou věta "You will allways be the same!". - "Vždycku budeš stejný" Odtud se celý koncept odvíjel.
"You will allways be the same" je vlastně dost strašlivá představa, pro mě osobně vlastně z celého textu nejděsivější. Vyvstávala mi společnost lidí, která nemá možnost volby a už po ní vlastně ani netouží, dokonalého řádu už bylo dosaženo a není potřeba nic měnit, nad ničím přemýšlet. 
Je tady televize, ta je dobrá a kdo se na ní nedívá je debil. Nebo ještě hůř je divný, nebezpečný pro ostatní. Myšlenka rostla a radikalizovala se. Byla blíž a blíž společnosti 1984 George Orwella. Zmatená zmanipulovaná masa. K tomu samozřejmě přibyla organizace, která vším manipuluje, televize lásky a její poslové lásky, jež láskyplně zpříjemňují život celému lidstvu. Nikdo už nic nevyrábí, nikam nechodí, nic nepotřebuje. Život společnosti je řízen televizí. Nic jiného už není. Není ani s kým mluvit, není ani o čem. Všichni jsou živnou trubkou propojeni s televizní centrálou, ta jim poskytuje výživu a farmaceutickou cestou dodává pravidelnou dávku emocí. Za což si na oplátku vysává trošku mozku každý den. Ostatně k čemu je vlastně potřeba?
Pak jsem ale od televize lásky trochu upustil, není v klipu nijak zdůrazněna, chtěl jsem se vyhnout nějaké prvoplánové kritice společnosti, na kterou si nemyslím že mám právo, nebo podpoře nějakých konspiračních teorií o nadřazené společnosti, nebo skupině lidí, která řídí svět jako Ilumináti, Aštar Šeran a podobně. Chtěl jsem jen udělat vizuálně zajímavý klip, kde téma nemusí úplně nutně bít do očí, ale v případě zájmu je k nalezení.
Do role lidí jsem vyvinul postavu Nema. Předem jsem myslel na pozdější použití v repozitáři, kde by se mohl ostatním hodit jako dost univrzální postava s promítací plochou místo tváře. Jelikož nemá dost pohybu, ale ani stravy, je vychrtlý a má nezdravou barvu (ta se myslím povedla). Je uzamčen v normovaném obleku, který mu už nějakou dobu nesedí. Je celý upatlaný, v těžkých botách se mu špatně chodí. Místo rukou má dálkový ovladač a dlouhý prst, vše co potřebuje...
Další dvě postavy zajišťují zmiňovanou duševní potravu pro lidstvo. Prvním z nich je Karel MK1, přátelé mu říkají Karel. Je to televnizní stroj schopný vysílat až 8 kanálů najednou. Jeho otočná hlava reaguje na lidské dálkové ovladače a nastavuje jim tan nejlepší pohled na vyžadovaný kanál (nemluvě o faktu, že stjeně všude dávají to samé). Je to velmi schopný lezec a skokan, což z něj činí pozemního mediálního predátora. Je kabelově přímo napojen na centrálu a jeho úkolem je, jak jinak, než zajistit plné pokrytí populace. 
Ne vždy se to však daří, protože lidé se někdy mohou schovávat do úzkých prostor, špajzů a podobně, kam se Karel dostává jen těžko. Pro tyto případy je tu náš třetí kamarád. Bone!
Bone je ze všech tří postav nejmladší, je to hybrid mezi člověkem a televizí. Jeho organická část je živena produky kampaně "Cortex Hoover" jež je vlastně jakýmsi alternativním programem placení za kabelovku. Bone je vzdušnou podporou pozemních jednotek Karel MK1, sleduje pokrytí shora a znovupokrývá ony schované diváky. Bohužel spojení stroje a člověka v intelignetní bytost v Boneově případě nedopadlo úplně šťastně a tak trpí depresemi a záchvaty vzteku, kdy se stává nebezpečným sobě i svému okolí. Ale jinak je roztomilej!
Klip se jednak snaží tak trochu vystihnout atmosféru, nebo běžný den v tomto ráji a osud jednoho z nemů snažícího se utéct, zbavit se té závislosti. A to je asi vše co se o tom dá napsat... Popravdě ale bude nejlepší, když to celé budete brát podle svého.
Tonda
